Ještě mi pořád scházíš,
ještě se mi pořád stýská,
do snů mi ještě vcházíš,
stále mi zůstáváš blízký.
Ještě s tebou stále mluvím,
ještě mi v duchu odpovídáš,
stále se na sebe zlobím,
že nechala jsem ztratit tvou tvář.
Zatím tě pořád hledám,
zatím mi ráno smutno je,
nikomu v duchu tě nedám,
sen končí, mizíš.
Sen mi tvůj hlas ráno připomíná,
samotou jednoho pokoje,
těžko se na tebe zapomíná,
slyším tvůj smích v něm.
Snad sto let nás od těch dob dělí,
a ještě mě hlas se vždycky chvěje,
když potkám tě po letech bdělá,
co říct ať se zas tvá tvář směje?
snad uměla bych v tom ještě uspět,
a ulehčit zas v bolech tvých.
Nohavicu jsem v tom slyšela.. snad ten jeho hlas.. ovšem lidskost cítím..
21.12.2009 18:49:00 | zelená víla
Některé momenty velice pěkné**st
17.12.2009 00:26:00 | rybí prdy
nebudeme si lhát... básnicky to je nic moc, lidskou stránku mi nepřísluší hodnotit.
16.12.2009 18:20:00 | blue