za chumelení...
za chumelení...
Anotace: vánocemi...
stál jsem na prahu
v potemnělém ránu
plném mrazu
se ztěžka pohyboval sníh
když tu najednou
jej vzduch rozvířil
jakoby oživený
sepnutým větrákem větru
v zádech jsem ucítil
siluetu
zvláštního pohybu
kůže se zježila
jako kovový potah
fakírských lehátek
a když jsem se položil
na papírový plac
a dostal tělo do obrátek
vytvořil jsem
pěkně obsáhlý děrný štítek...
na krku měla náhrdelník
ze snových vloček
a řekla nevinně:
,,nevíte pane
kde by mohl pobývat Ježíšek?
mám pro něj dárek"
a s jemnou nonšalancí
mi setřela z tváře
pár ledových snítek...
měla hlas
že jsem jej zatoužil pohladit
chvíle štěstí se roztáhla jako plátno
stačilo ji jen naměřit
nastříhat a ušít oblek
s pomocí sklovatových nitek...
když jsem se vzpamatoval
odvětil jsem:
,,Nevím
ale třeba k němu spolu
najdem cestu"...
dovolila abych ji oblék
a ozdobila mne úsměvem
já ji vzal za ruku
chytil se sněžných vln
a vyrazili jsme
zachumláni v sobě
do obzoru
zapadajícím ránem...
měsíc je v novu
a my budem navždy
pamatovat tu dobu
kdy se to stane znovu
a znovu
a znovu
a znovu...
Komentáře (19)
Komentujících (19)
Doporučit
Tisk28.12.2009 02:01:00 carodejka
Tak tu brouzdám,čtu básně a teď jsem narazila na tu Tvou, moc hezké zakončení večera, pohladila, naladila a mohu jít teˇklidně spát.
18.12.2009 08:40:00 Mbonita
vánoční..nadílka..
žena ..sen
ven jdem..se koulovat
a čertíky do sněhu
tvarovat...:-)
ST
18.12.2009 08:09:00 uživatel smazán
měla hlas
že jsem jej zatoužil pohladit
chvíle štěstí se roztáhla jako plátno
stačilo ji jen naměřit
nastříhat a ušít oblek
s pomocí sklovatových nitek...
**st
