Sen smutku
v modravé náruči
se hvězdám uklání
a jeho smích láká
zlámané kopretiny
k umírání
bez pláče bílých skřítků,
kteří na harfu brnkají
a zvonečkem
udržují takt
svých zpěvů tesklivých.
Jen málokdy je slyšet smích
a nářek jejich dívek!
Jsou strnulé,
když v trávě sedí
a naslouchají jejich hře
bez slz
bez tanečníků.
tentokrát stojím jen tiše a vnímám krásu veršů...
10.08.2006 18:22:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd
Pocity, které ve mně tvoje básně vyvolávají, se dají težko vyjádřit slovy, ty se prožívají a ukládají do duše.
03.02.2006 10:58:00 | Mara*
Milošku, pozdravy vyřídím a moc za ně děkuju. To víš, že si tam od tebe nějakou přečtu, už mám za sebou mluvící zkoušku v mém pokoji. Mám tě ráda, myslím na tebe a dávej na sebe pozor!
01.12.2005 12:26:00 | Hančí