Za oponou

Měsíční záře,
strach a prázdné tváře.
Divný zdá se dnešní svět,
podivný jak květin dech.
Slunce,hory,stromy,mraky,
v očích papírový draky.
Šťastné lidi smutek ničí.
A baletky na jevišti,
pláčí,pláčí,
nedotančí.
Rudé rety na zdech domů,
myšlenky jak ze silonu.
Řeklas ,,lásko,mám tě ráda."
zradou tvojí se teď stala.
Svět zvláštní,zvláštní je,
ztratila se naděje.