Bůhví jak...

Obdivuju nezávislé ženy s podpatky
hrající na mužské city
jak na tamburínu
Maluju si rty rudě
jako klaun
směju se jim
Do udivených tvářích
vykřičím svojí obyčejnost

//Nejsem kráska s jiskřivou budoucností.
Neumim se přetvařovat
a neumim se smát
když něco uvnitř pláče
povrchní vtípky
jsou mimo mě...

jsem jejich morová rána
jsem ta zlá polovička

maluju si šťastný konce do pěny
latté
a ony se ztrácí
nechápu kam
ale
neumim se jich vzdávat//

jsem idealista
snílek
nezapadající do světa
utkvělý ve škatulce NIKDE

bůhví jak skončim....