Dárek?

Anotace: k narozeninám...

Tak hloupě naivní byla a pořád bude,
proč maluje si svět jinými barvami,
když stejně ta původní tam vždycky zbude,
s tou pravou to uprostřed světa osamí.

Proč nedívala se tím směrem pravdy
a vymýšlela si šťastné úsměvné obrázky,
pomalu tuší, že to tak zůstane navždy,
už není třeba si sobě dávat otázky.

Myslela jsem, že aspoň trošičku malou,
vnímáte, vidíte a slyšíte, že tu jsem,
však ta Propast mi brání k Vám všem,
ta Propast jak mezi zemí a skálou.

Hledala holčička celých těch patnáct let,
však našla, podívala se pravdě do očí,
oni neví vůbec nic, jak bolestný to byl střet,
proč zase zklamali, proč svět tak útočí?

A tak za ten dárek Vám moc děkuji,
asi k narozeninám jste mi ho chtěli dát,
křivým úsměvem se přitom maskuji,
ani nevíš jak je to těžké, děkuji mockrát.

Jak je to těžké, když tam to tak bolí,
bodá to, snad to ani popsat neumím
a taky to štípe, jak krev potíráš solí,
ale čím, čím to všechno utlumím?