Anotace: Smrt je sestřenicí Sarkasmu.
V sobě.
Boj s démony,
divadlo maňásků
na rozum, na lásku,
herci si připíjí
tak jako my
a jako by rozdíl
nebyl nebeskou orgií.
Sobě.
Si nadělím pekla
v multipacku.
Uvěřím sebelžím,
slibuji,
miluji,
svých dalších pár záseků.
Tobě.
Opravdově
zasklím
vzpomínky na mě.
Znáš ten obraz,
co visí trochu nakřivo?
Znáš tu krajinu,
kde nikdy nevidíme obzor?
Znáš svůj stín, denně po něm šlapeš.
Víš, co se stane,
když stínky ušlapené
začnou chodit po svých
vrhačích?
Sobě v Tobě.
Tobě v Sobě.
Neoprávněně opravdově.
chtěl jsem napsat něco vtipnýho, ale pak jsem se zamyslel... pak jsem se chtěl opravdu zamyslet, ale stín byl proti...
je sympatický přehrávat s partou maňásků hluboký témata, ale žít bych je s nima opravdu... já nevim
29.07.2010 12:33:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Nejhůř jsou na tom čápi, těm když vyleze na záda jejich vlastní stín, můžou podezírat letadlo z pronásledování a dostat se tak do stavu frustrace peří. To jsou pak ty pády znatelnější...
19.01.2010 16:57:00 | kikis
opar z bílých sloučenin se vznáší nad hlavami vlčích máků..:D c´est la vie..;) :D
05.01.2010 18:28:00 | micátko