Měla jsem sen a viděla jsem nebe,
však bránu měla daleko, tak daleko od sebe.
Slunce bylo červené a provždy končil den
a hluchý vítr přinesl hlas polnice až sem.
Jako tichá rána z děla otevřel mou mysl,
všechno náhle zapadlo a dávalo svůj smysl.
Jenom jedna otázka pokoj mi teď nedala...
kde jsou všechny věci, které před chvílí jsem hledala?!!
...měla jsem sen a viděla jsem nebe,
však bránu měla daleko, tak daleko od sebe...
a viděla jsem anděla jak z dálky kynul davu
a já náhle ztratila, ztatila svou hlavu...
Tak protože vím, o co ti asi jde, tak tomu možná rozumím, ale jinak se mi zdá, že je to trošku nestravitelné. Hezky napsané, ale bez pointy. Vyprávíš sen, kterému se těžko rozumí, který by měl mluvit asi jenom k Tobě.
Je to řídká vyjímka potvrzující pravidlo, že umíš psát. Dal bych za 60 ale nebudu ti kazit skóre.
05.12.2005 08:18:00 | Daniel S.