IRBIS

Víš, teď si zase lítám
Na zemi s milionem oblaků
A hýřím všemi barvami duhy
Kterou se na mě usmíváš
.
.
.
Víš, zamotám se ti do vzdechů
A zaduju uprostřed pouští
Se zrnky písčitých kontur
V každičkém záhybu tvého milování
.
.
.
Víš, i s polámanou tváři
- V zrcadle /co jsi mi potaji slepil/ -
Uvidím tvou něhu – na malý okamžik,
Než zase zasteskne se mi po vzpomínkách
. . .
A vím, že jednou posbírám si tě
v jedné z věčností
/které žijí vedle mě/
A tvými pihami zaplním tesklivá místa
naříkající noci
A potom jen tak
zavřu oči panence z porcelánu
a začnu tančit
pro svoji svobodu
a duhu
na tvých
rtech