Anotace: samozřejmě to zase není "báseň"
Schoulila jsem se do klubíčka,
a doufala,
že se svět dá vrátit do dělohy.
Rozkousej svůj osud,
své břemeno,
svůj kříž,
pod kterým Ti marně praskají kosti.
Cítím tmu,
když jsem schovaná v cylindru,
cítím ten chlad,
když světla prasknou.
Cítím blízkou vzdálenost
a rachot skrz vnitřnosti.
Potlačené pudy se samy vysypaly
a kartářky nikdy nemluví pravdu,
vydělávají...
Řvoucí hlasy se mění...
v uspěchané, zoufalé, ufňukané.
Chci se vlévat mezi blesky
a pít kapičky potu mraků.
Chci ulehnout na hřebíky,
budou pro mě polštářem,
který tolik nenávidím.
Roztrhej povlak a zjisti,
zda se to dá přežít.
Ne?
...je to moje chyba
zatracené karetní hry
04.12.2005 19:41:00 Hary_nš
Milá příšerko, já to samozřejmě nebyl, já jsem vždy přihlášený, ale teď Ti děkuji za Tvůj portrét, konečně cítím, že máš pravdu - možná s tím my všichni tady ještě něco uděláme? :-)
04.12.2005 13:22:00 Malá shnilá emotivní příšera
kdo psal ten poslední komentář? každopádně děkuju za všechny
04.12.2005 08:19:00 Branwen1
Proč myslíš,že to není báseň? Vždyť je to nabité emocemi až k prasknutí a velmi, velmi dobré ( i když velmi,velmi depresivní).
04.12.2005 00:27:00 Hary_nš
Tak jsi tu znova a jakou Tě známe - ale alespoň tu není taková plíživá hrůza, zato hodně deziluze. Na názory, které Tě vedli k anotaci, kašli, už se k tomu nevracej.
.
Tu "Písničku pro Malou ..." bych už mohl věnovat i BlackTangerine - i ona je MaláBaruška - jste si ve svých světech hodně podobné, i když každá jiná.
03.12.2005 21:55:00 Melfëa
moc dobrá, už sem se nemohla dočkat kdy sem zas něco dáš, je opravdu moc dobrá