Touha a lhostejnost
divoký koktejl
a nezvaný host...
v odlesku z krbu
sčítám svých večerů
prázdný plášť
svlékáš mne sliby
co padají na kolena
jsem tebou nezměněná...
když srdce mlčí
a z očí tichý vzdech
uvízne na řasách...
někdy mám z tebe, lásko,
vážně strach..
hledáme,
co nikdy najít nemůžem
naděje
všeptané do růže
samotu věčnou
zakletou do smíchu
den za dnem
žitý bez dechu
a plánů cáry
co marně chytáš ve vzduchu
touhu a lhostejnost
vypitou ve spěchu.....
co bolí víc
když málo kuráže
ponechá druha
ať zničí, co dokáže.
krásně napsáno ST.
06.01.2010 06:36:00 | Acham
Smutná krása, může-li se takové spojení použít... Píšeš krásně, ale málo, už mi Tvoje verše chyběly... :-)
06.01.2010 00:38:00 | labuť