*       *       *
 Tak paní Náhoda stále tu vede
 a v dálce na koni uhání splín.
 Sníh pořád bezpečně sype se z nebe
 a v duších hořící zůstatky vin
 mají holt už stálý flek.
 Líbl jsi mě a pak tiše
 milióny jsi jich řek´
 milióny různých klišé.
 Bez kyslíku pod vodou
 tykáme si s Náhodou
 obě dvě ženského rodu
 rozrážíme těžkou vodu.
 (A pan Osud támhle v dálce
  potěšeně mne si palce.
  I ty hloupá,já jsem danný
  strč si někam svoje plány...)
       *     *      *
nojo, milá Zefi
osud ten má vlohy..
někdy se ti holka strefí
rovnou mezi nohy...
ST!
17.01.2010 19:26:00 | Mario de Janiero
Njn,jedna malá neposlušná mrška hrubka tam je...enigmane,enigmane,jak bys mohl znát!:-)
11.01.2010 14:13:00 | Zefi