* * *
Tak paní Náhoda stále tu vede
a v dálce na koni uhání splín.
Sníh pořád bezpečně sype se z nebe
a v duších hořící zůstatky vin
mají holt už stálý flek.
Líbl jsi mě a pak tiše
milióny jsi jich řek´
milióny různých klišé.
Bez kyslíku pod vodou
tykáme si s Náhodou
obě dvě ženského rodu
rozrážíme těžkou vodu.
(A pan Osud támhle v dálce
potěšeně mne si palce.
I ty hloupá,já jsem danný
strč si někam svoje plány...)
* * *
nojo, milá Zefi
osud ten má vlohy..
někdy se ti holka strefí
rovnou mezi nohy...
ST!
17.01.2010 19:26:00 | Mario de Janiero
Njn,jedna malá neposlušná mrška hrubka tam je...enigmane,enigmane,jak bys mohl znát!:-)
11.01.2010 14:13:00 | Zefi