Něco o prstýnkách

Anotace: ...

Žluté kroužky se na prstech protáčí.
Jejich velikost na tyhle štíhlé prsty už nestačí.
Je jich dohromady šest a sedmý jsem radši ztratila.
Tenkrát má hrdost chtěla, abych ho vrátila.
Byl od mého prvního kluka.
Byl však malý a modrala mi z něho ruka.
Sundala jsem ho a pořídila jiný.
Cítím se jinak. Svobodnější a plná síly.
Možná proto, že mě svazoval stejně jako láska toho chlapce.
Nikdy jsem neřekla, jak to mezi námi bylo mojí matce...
Chtěli jsme se brát, spolu začít žít,
ale kroužek na to nestačí, když chce každý jinam jít.
Už je to jen těch šest prstýnků
a utvrzení, že můj domov je tady u mé mámy.
U těch dveří, kde na mě čeká babička jako voják u pražské brány.
U dveří, kde se všechno jako ty kroužky točí.
Jednou je to radost a pak zase slzy z očí.
To je mé doma, dokud budu já sama chtít.
Stačí jen říct: „Mami, já jdu“ a můžu jít...