Ozvěna

Zvláštní výraz v očích tvých
zkoumavě se
díváš
prohlubina
v nich


se otvírá

nedůvěřujeme tomu
co vidíme
musíme tomu
co cítíme

chceme
nad soustem

ty mně
já jemu

Ozvěna
bloudí po střechách
města

protikladem zlomu
a někde tam
klesla

v příměří

lidského bolu

Zvláštní výraz v očích tvých
nevěříš zlomu

nadějí máš
tisíce

poutavě jsi v
karambolu

majíce
kousek
bolu

...strašně opuštěný...

Ještě to bolí?
Aby ne

a stále jsme
spolu

nikdo nedokáže říci
kde jeho vliv
končí

kde kopeme
v nulu
...

žasneme tou myšlenkou
na minulost
mateme nejistou

...

pojď
žasnout

nad
neskutečností
nelidskou

v bolu

...

Zvláštní výraz v očích tvých
dojímavá lekce

odvahy


pod záštitou
vyrovnanou...

udeřte ho silněji
tam pod rameny

ještě o kousek
níž

To je součást
kultury

...
Zvláštní výraz v očích tvých
když usadíš se mi
u nohy

...

potichu přemýšlíš
zda
dostaneš se
mezi
anděly