Podobenství

V minulosti zůstala
jen smutná černobílá šachovnice
s davnou ztracenou královnou
v agónii
posledního tahu
před cílenou prohrou

v budoucnosti pak
zůstane
jen do hladka zaoblený
bílý kámen
s již nečitelnou básní
pod nánosem zrnek vzpomínky

přítomnost však patří
prameni
co dere se
klokotá vře
strhává mění
doufá
slovům a činům
co splácejí se vlastní krví
vlastní bolestí
smíchem bláznovstvím

a těsně uprostřed mezi tím vším
co si říká život
tam někde v mém vlastním rozmezí
spočíváš ty
lascívně neřestný
a přesto nádherně živý obrys mých tužeb