Propil jsi svítání
zatáhl roletu
z kyselého oparu
Naději na doma
oblepil
jak exekutor páskou
po babičce
milovanou almaru
Spolkl jsi nás
v hrsti tabletek
a v naprostém klidu
zapil sklenicí vína
Lítosti nad sebou
na prach jsi rozdrtil
tu skálu ..
již si nám byl
A přesto
znova kříčíš
Vinna
Vysvlékáš slova
na prahu ctnosti
Vesmírné ego
oblékáš jim
jako tvůj
zbožnovaný gin
Čteš z dlaně
budoucnosti...
Není ta
bude jiná
Rozpíjíš se mi
před očima
Nestraš mě
láskou,upřímností
v teple tvých dlaní
je mi zima
Když hřejivé teplo se začne z dlaní ztrácet,
a mrzne namísto tání...
Kdyby pouze imaginární byla inspirace
v krásné básni...
Tohle by teď bylo mým přáním.
23.01.2010 16:02:00 | Šerpík 1