kapka Sametu

tolik citu ukáplo v slzičce,
po ropný žíle, jak skluzavce
co teče do stoky umírněné
kde krysy žerou hovna a
střílej z lásky,
sborově křičí a vítaj
vytouženou a jedinou
prohnilou vládu lidskou,
zákon míru a krásy.

točíme se ve víru
roztančenejch událostí
chceme změnu ,
a hodně,
jenže při tom cinkání,
jsme po sobě zapoměli spláchnout.
a teď, zas a
zas,
samety jen brečí