Můj nejdůležitější člověk

Anotace: pro mojeho brachu, i když si to asi nikdy nepřečte, chybí mi, přestože je tady, změnil se, ztaťkovatěl... chtěla bych mu tímhle říct, že vím, že mě má nepopsatelně rád, vím to z těch chvilek, kdy sme se prali a tak podobně...

matné vzpomínky
na chvíle s tebou
občas mne dohání,
slze po tvářích tekou.
chybí mi ten blázen,
co říkal si brácha,
co hodil mnou o zem
a pak dostal zaracha.
chybí mi to,
jak kdysi´s mě utopil
chybí mi i
jak do hlavy´s mě potrefil.
schází mi chvíle,
většinou i pocity,
jak to bylo milé,
kdysi dávno před léty,
když jsme hráli vybíjenou,
chytali pstruhy do ruk,
a já dostala vybřinkanou,
že utopila jsem ti puk.
vrací se mi vzpomínka
na den, kdy´s mne hledal
v dešti, promáčený
a jaks pak domů přihnal
celý si se třás,
měl si o mne strach
a z tvých řas
spadl slzy hrách.

Když jsi zjistil, že sem jen spala ve skříni. Bracho miluju tě