Anděl

Tiše jsem plakal na schodech
nemaje co kouřit,
od pláče mrazilo mne v zádech
nebylo pro co žít
kapičky slz padaly
na betonovou zem
byl jsem vážně zoufalý
jen další zkurvený den
Když tu se náhle cosi hnulo
náhle bylo kolem bílo
a já jsem v mžiku nebyl sám
neb přede mnou stál cizí pán
modrýma očima
dlouze se na mne zadíval
Já feťák, básník, ničema
a On? Kdopak byl ten cizí pán?
Ten pohled spaloval
srdce jak ocel tavil
jakoby mne miloval
jakoby mne vábil
pronikal kůží
a jakoby nebyl cizí
a jakoby mne dlouhá léta znal,
teď plakal On, cizí pán
a oba dojati, padli jsme v objetí.
Pak beze slova zmizel
a s ním žal i trýzeň
A přece mi smutek chybí,
bo s nimi
byl tu se mnou cizí pán...