Ta poslední
je pro tebe
poznal jsi to
já vím
jen se mi
nechtělo už psát
Na prahu minulosti
a budoucnosti
zůstávám
každé ráno stát
Jen pohladí mě
rozednění
chce se mi řvát
Seberte gumy
všeho světa
Vygumujte můj
mozek a cit
Dvě odlišnosti
jež nejdou propojit
Láska a realita
je to …
co není…
Mušlička žití
co nejde
ze dna moře vylovit
Tak hluboko
neumím se totiž potopit
... často i uvnitř něco nutí
vyplout k hladině, tam nadechnutí.
Nad hladinou je to obvykle v suchu,
slunce tam hřeje..
Tak usměj se, šup, šup,
pusu pěkně od ucha k uchu.
10.02.2010 09:38:00 | Šerpík 1
Ještě, žes to s tou mušličkou upřesnila, ale ne, teď zlobím, báseň dobrá*st
28.01.2010 19:15:00 | ROMAN LOHNERT