Ochutnám pár kapek ze dna
V krev proměním píseň..
trochu tíseň..kolem bledo
Topím se okouzleně
někdy osaměle
rozmazlím plačící žal
Foukám do mraků slov pár
A náhle se procházím
nad Sluncem
Pláčem se snesu k zemi
Naposledy..se dotknu Měsíce
tisíce barev v jedné kapce
Otevřeně ochutnávám
Slzou se stávám, průhlednou
nahotou rozlitou
Prachem, co zmizí k ránu
Přivřu oči v půlnoční hodině
Pro těch pár pravd skrytých ve víně
A možná je ani nechci znát
Trpce občas chutnají
Poznáváš je potají..v koutku duše
Na chvíli se život zastaví
Rozkutálí kapky červené do paprsků..dechu
Snadno spleteš si je s krví
V momentu kdy ani květina nepromluví
Jen..voní..
a zároveň tolik bolí..
krásná fantazie a je zajímavé si jednotlivé obrazy představovat...místo slov obrazy...
08.02.2010 21:24:00 | Láďa
...smutky jsou rozděleny a sečteny...a teď se zase nalaď do úsměvu, ano???... :-)
28.01.2010 23:02:00 | Lota
Jejda, jsi smutná as,
cítím tvůj povadlý hlas,
jdi spat holčičko,
jistě zítra vysvitne ti sluníčko
...zas
ST
28.01.2010 22:10:00 | Kars
Vymačkám z hroznů vína
dvě malé kapky krve
naděje žár
z žebrajících
rukou vzlíná
a na lících
hořet dál bude
sežehne hlas
tak jako prve..
Vzpomínáš?
ST!
28.01.2010 22:10:00 | hašlerka