Nevyjádřitelné?

Anotace: prostě nepopsatelné...

Už zase čmárá. Čáry, obrysy nebo co.
Najednou přestala. Co to vlastně je?
Další anděl? Zase slepíš mu křídla?
Neslepíš! Už uvěznila jsi jich dost!

Musím, jinak uletí! Chápeš? Vidíš v něm jen máloco,
ale nevíš, co všechno uvnitř a tam…se skvěje,
copak všechno, všechno bys jen tak přehlídla?
Jak můžeš mít v sobě takovou zlost?!

Ty bezcito! Vrať mi je, ty jediné,
jen s nimi mohu mockrát převracet slova
a nejen je, tolikrát, až tak moc,
nevědomě ubližovat sama sobě.

Však to nádherné, mít všechny, každé jiné,
ráno i večer…a zítra znova,
nejhorší však, přijde-li noc,
za pravdu dají realitě, té zlobě.

Jak obrázkovou knížku si to číst,
s mrazivými slovy uprostřed stránky,
jak ořechy co zhořknou na jazyku jíst,
jak dívat se na černající červánky.