Jsou dny

Jsou dny, kdy nikoho nepotkáš.
Dny, kdy se touláš ulicema a všechno je tak prázdný. Kdy jezdíš metrem a nikdo se nepodívá, ani tam není nikdo takovej, kdo bys chtěl aby se díval.

A s trochou patosu: k čemu jsou takový dny?

Pak vyjdeš ven po špinavejch schodech a ucítíš vůni rozkvetlýho stromu, která se do tebe vpíjí.
Prostupuje tebou,
vůně nabízející se jen jednou za rok,
jen v jednom okamžiku.

Chodník je podepsán mrtvými kapkami deště.

Umím si představit, ze jednou řeknu:
Bože, já chci ještě!