Nic

Až tou nicotou zrnko proletí;
stěny mysli nedbale rozdrásá,
zadušený křik se probudí,
úleva- na křídlech času se nesa,
bude mi do tmy líbezně pět,
zcuchané nitky, ještě jednou chromé,
volný pád - hypnotizující let,
štěstěna v cesty půli zvadne...
...nechá nicotu navždy vést..