Tak si zazpívej...

Anotace: Jestli to za něco stojí, to radši posuzovat nehodlám. Ale je to taková moje kritika, snad i satira na téma, které by mělo být aktuální v kterékoli době. Kritika lidské povahy, společnosti a vlastně i sebe samotné.

Zklamal tě život?

Tak si zazpívej!
Zvesela písničku oslavnou pěj!
Na stát, jenž se v špíně válí,
na povahu, jež dnes každý chválí
Kterou nenávist a zloba ovládá –
Za poctivost zločin je náhrada.

Že se ti nelíbí?

Vždyť je jen plodem tvým.
Stejně nelibě zní i ostatním?
Proč? Vždyť je to výtvor náš
Jako dítě si ho vychováš!
Že rodičovství vzdal ses kvůli moci?
Že převychováš svět?
Nech mě ti něco vyprávět…
*
Vládne člověk, který neumí
Ani vlastní touhy zkrotit
„ Nač takovou blbost hrotit?“
Ptá se zvídavě.

No já nevím, možná ale
Nepůsobí to moc zrale
Když před potřeby ostatních
Nahází se prostě sníh
Nechat to u ledu… No, co se stane?

Přednost mám
Vždyť já jsem hlava státu.
Svým důvtipem je zase jednou zmatu.
Takový jsem tedy pán.

Zatím dítko doma pěkně roste
Jako dříví v lese, jen jej pokácet
A pro jistotu čas už neztrácet
To je ta nová generace.
Jakýpak dlouhý štace,
Všechny vyházet.

Chovat se neznají
Mně se moc nezdají…
Copak je to rodič nenaučil?
No kdopak by za ně dneska ručil…
*
Nemám sílu dál už povídat
Rozum je břitva, slova kat.
Že jsem na vině
To dobře vím.
Nejednat líně
Aspoň jen ten rým
A bude zas dobře.
Že člověk něco vykonal…