Bosýma nohama překročím vzpomínku
pak spolknu pomněnku jak sladkou pralinku
Sochu co v parku slzami deště pláče
obejmu se smíchem sladkého rváče
Rukama čistýma od objímání
vyrvu si srdce
Nabídnu dlaní otevřenou
jen jednou
Pak přejdu Rubikon
Překonám obří val z kamínků
v umírání zapomenutá
tisknu si k tělu vzpomínku
na lásku člověka
Záhadná další cesta
už mě neleká
Moc smutná, dojemná
a snivě tajemná.
Rozpusť svůj smutek
v teplé medovině
zasni se a vzpomeň
o rodné domovině.
Zas sejdem se...
08.02.2010 19:14:00 | Paulín