Paris

Po březích Paříže kráčí Seina
a nese šaty s kokardou
na bosých nohou mladá žena
brouká si písničku houpavou

zní zvony chrámu Notre Damme
a měsíc svítí na oblouk
dech Champs Elysees letí k nám
a sníh dopadá na klobouk

do nosu dere se vůně vína
a racek slunce vyhlíží
ta tam je vlezlá noční zima
tak voní vánoce v Paříži

A na ceduli na náměstí
lze číst si báseň Verlaina
dnes zapomenem na neštěstí
ať teče proudem zelená

I na samotu amnestie
se ze všech koutů odráží
a meč dopadá na lilie
ve středověké tiráži

Každý tu má svůj kousek blaha
na který sedla štěstěna
a každá mladá dívka vlahá
si o půlnoci zasténá.