Padlá

Za okny další den pomalu zmírá
necítím chlad, když v srdci zbyla díra

vypálená vonnou svíčkou v bádání
zda číst v řádcích tvého pokání
však neptaným slovem marně v pokušení
předčítám vše, i to, jež tam není

v hlubokých očích jiskra uhasíná
a já se neptám - vím, čí je to vina

toužebně čekám na úsměv
však škrtí mi ústa bolest a hněv
přeji si vztáhnout dlaně ke hvězdám
a chvíli být úplně

úplně sám

....

jako jedna z padlých hvězd
někomu z nebe

do srdce
duše
očí

štěstí snést...