Plátna

Zní
pradávný hněv
z rozfoukaných plev
udělal stádo.
Vím,
proč slzy jsou pláč
a já - věčný hráč
vykládám karty.

Možná, že sníh,
jako prostěradla,
pochopí už,
že jsem sem prostě spadla,
možná že vím,
proč je sterilní klid,
na obzoru,
se můžou barvy slít...

Zní
pradávný hněv
z červivých dřev
od stodoly.
Vím,
proč jsem věčný lhář
a proč kronikář
nesmí mít oči...

Možná, že sníh,
jako ta prostěradla,
pochopí snáz,
že jsem sem prostě spadla,
možná že vím,
proč mažu na kanafas,
možná to umím,
možná mám jen čas...