závislost...

„ZÁVISLOST“
Já tíhnu k básním, když mé srdce stůně.
Má duše patří veršům, jak děcko v matčině lůně.
Svůj smysl nacházím v poetickém světě,
Jak gambler při hře na své ruletě.
Tak jak tvor živý, co bez vzduchu nemůže žít,
Tak já bez rýmů, slok a básní nemohu být.
Pak ještě bez lásky můj život cenu nemá,
I když, ta potvora, mi občas dělá vrásky,
A místo aby křičela, tak je vlastně němá.
Je lepší býti závislá, než třeba bez duše
A ještě k tomu zlá.
Jsem výjimka, jsem originál, jsem pero zlaté
Co má svůj drahý penál.
Jsem báseň ve svém svazku, jsem poeta bez obrázku.
My všichni jsme závislí, ať na básně a nebo nesmysli…