Smuteční průvod polární záře

Mráz mi ohlodal jemné tváře,
místo nosu jen červený hrot,
zmizely deště, zmizela moře,
na čele led, neznám již pot.

Pošlo mi veškeré zvířectvo domácí,
dnes poslední hříbě pokládám do země,
mí věrní holubi se zdálek již nevrací,
jediný čuvač zůstal mi v domě.

Nemám již dřevo na topení,
stromy z kamene, sekery tupá,
když modrají nohy, zbývá jen modlení,
že slunce za obzory vystoupá.

Ve spíži potkaní doupě,
snídám jen drobečky ze stolu
a skleněná lampa na stropě
zhasíná světélko pomalu.

Snědl jsem krysy, nábytek spálil,
jen holé stěny mě obímají,
nezbylo nic, než abych zabil,
to věrné zvíře, co se bojí.

V očích má strach i cit,
jakoby naposled mi olízl čelo,
nedokážu němou tvář ubít,
v tu plakat se očím zachtělo.

Já a pes na zemi ležíme,
žaludek prázdný, tělo modré,
už nevnímáme, skoro spíme,
odcházíme, přeju jen dobré.

Dobrou noc...