Kulka

Dotkla se kulka
kusu mého těla
štěstěna jako vždy
zas smůlu měla.

Letí si tiše
než do mne vpálí
kdo asi střílel
od lesa v dáli.

Bolí to člověče
vrtá mne střela
copak si myslela
když mě mít chtěla.

Vyhne se srdci
o tenký vlas
či přec jen nadešel
mé smrti čas.

Blížím se k zemi
už ji i líbám
okem svým zkaleným
se naposled dívám.

Jediná vzpomínka
na děti v dálce
já nechtěl však musel
dát přednost válce.