černé vrány na mé duši...

Slzavé údolí bolavých vzpomínek,
V mém srdci uhasl radostný plamínek.
Střapatá holčička s bolavou duší,
Že život těžký je ona už tuší.
*
Kde má svou mámu a něžné obětí,
Je tu jen otec a její prokletí.
K čemu jsou nářky,o pomoc volání,
Jsou zde jen slzy,otcovo konání.
*
Bojácná dušička střapaté holčičky,
Tajemství schovaná až na dně truhličky.
Kde je ta máma,maminka zlatá,
Která je pro každou holčičku svatá???
*
Nezbylo nic malinké holčičce,
Jen útěk zbytečný v zapadlé uličce.
Bolavé srdíčko,krvavé rány,
Na duši sedli ji dvě černé vrány.
*
Holčička vyrostla,dospěla v ženu,
Pravdu chce vykřičet za každou cenu.
Kdes byla mámo celý ten čas¬¬¬?
Když otec mučil mne znova a zas!
*
Pravda je krutá a vždycky bolí,
Mé staré rány už nikdy nepovolí.
Ty černé vrány mám na duši stále
Nechtějí odletět odemne dále,
Přes den jsem ženou co světem se dere,
V noci však dítětem co s otcem se pere…