Kouzlo řeky

Je příliš pozdě, příliš brzy
na tvůj smích a na tvé slzy.
Jsi protkán pavučinou snů,
jsi do poslední nitky spálen
a přes moře roků, dnů
jsi ode mne tak krutě vzdálen.
Za devatery horami a desatery řeky,
tam kde smích uvadá a znějí skřeky,
za rajskou branou vyšších světů,
za opojnou vůní květů,
je zámek láska čaroděje
a za ním každý můj krok spěje.
Je pravý čas se vydat za ním
a stále bušit na vrata,
v šanc se vydat drakům, saním
a nechat vykvést poupata.
Vím, že jednou otevře mi,
dokořán náruč rozevře
a oba zůstaneme němí,
je konec hádkám, končí pře,
jen láska šumí, láska vře.