Najivní dívka, občasná básnířka
co čte shakespearovy sonety,
někdy i klavíristka a trochu malířka,
nevěří slovům, má radši dlouhé věty.
Odmítá pomoci sobě,
pro druhé spasit chce svět,
chce mnoho v krátičké době,
je v zimě barevný květ.
Miluje sluncem zalité nebe,
něhu nalézá ve vločkách sněhových,
doufá, však nevěří v sebe
a pluje ve snech svých bláhových.