Ž L E B

***

Údolním žlebem pomalými kroky
z přízemní mlhy
rosu
vyšlapeš

rozhlednu v dohlednu přes kopce nevidíš

jen
strmé stráně hvozd most a dost
hle

žabák
skřehotá zda mu kuňka odpoví
kvák
neví
on neví

jsi tu jen host a to je dost
ševelení podzimem utichá
bory stromiska dubiska skaliska stín

obejmou

snáz zadýcháš sráz
pod nohy ti vlézá
slézá
na holém hřbetu rozhled skýtá

dozadu vzad

kocháš oko pohledem
na prťavé velikány v dohledu ve žlebu
obracíš zrak i tělo se točí

přemítáš přemýšlíš uléháš
na chvíli uzříš své zavřené oči
někde zazněl dětský smích
víš
v západu slunce všechno se zračí

v ruce čtyřlístek na památku o štěstí
máš
třímáš

a dlaň?

Ta ...

ta se pomalu pomaloučku rozevírá
sama
stisk už nevnímáš

***