ZTRACENÁ ŠANCE

ZTRACENÁ ŠANCE

jdu znovu sama, vnímám - objímána tmou..
měsíc se obalil do své upocené svatozáře
zadýchal se jak spěchal na hvězdnou oblohu
pod světly lamp nevidím milenců tváře
místo nich schoulené skořápky aut
čekajících až otočení klíčkem je zahřeje

místy se plouží rozplizlé stíny bez duší
mé podrážky klevetí se spadaným listím
a ruce zimy třesou pod šaty mým tělem
noc krade mi od úst teplo mého dechu
snad aby si také zakouřila

stromy jak pařáty domku baby Jagy
vysílají holou modlitbu až do vesmíru
zahřátá auta ve zmatečném chvatu
utíkají před studeným polibkem asfaltu
za okny mrkají hranaté oči obrazovek
má hlava horečně s nimi drží takt

v něm se plní myšlenkami verši a rýmy
a vypouští je do antén vlasů
kde mrznou k zapomnění.
Kampak je zapsat..
již znovu nemám papír
a ani tužka v kapse není

takto se nikdy básnířkou
nestanu