Majdě

Temným lesem zní hučení větru,
mladá dívka zrovna běží jím,
chce utéct tomu zlému světu,
však náhle kdosi jí zastaví.

Do tváře mu nevidí,
zahlédne jen očí lesku,
cestu jí teď osvětlí,
hned zapomene pocit stesku.

Chce být jejím měsícem,
v dobách velkého smutku,
ona odpoví: Jsi mladým vlčetem,
nastavil sis vysokou laťku.

Možná že jen vlče jsem,
ale srdce mám silné a udatné,
tak už za ruku mě vem,
ať může bít jen pro tebe.

Při tobě chci býti navždy,
proletět s tebou kolem každé hvězdy,
tak drž se, drž se prosím pevně
a nikdy už neopusť mě!