Freska

Anotace: ...člověku, který mi dal a dává nejvíc, člověku, kterého miluju.../***

***
Mlčenlivá víla
vyhlíží si ochránce
v místech dávno zašedlých.
Jakoby to nebyl hřích,
když dvě osamělá srdce
zkoušejí se protnout.

Má strach se jej dotknout,
co kdyby se rozplynul
v azurový květ.
Sklání se jim svět,
jejich tiché lásce
přetržené klepáním.

A snad trochu přeháním,
když je vidím v nebesích,
při bělostném odlesku
proměněni ve fresku,
navěky zvěčněné.
***