Být nebo mít

Za závorami bytí se perou zachráněné duše o přežití,

Mít nebo Být? Být nebo mít? Co vlastně chtějí?

Ve vitrínách se krčí umělecké artefakty a čekají,

čekají na to, až všimnou si jich dějiny a oči nějaké, oči hluboké,

co nechtějí jen mít, co nechtějí jen brát,

pojďme sdílet, pojďme růst a přijmout hloupé náhody,

za mozkovými branami odbočit správným směrem,

jak krev co je silná a jak blány potoka proudí odhodlaně, i když neví,

že teče, že putuje jen marností, že tančí s lidskou věčností,

že není na to sama, že má živiny a že srdce musí mít lásku,

že žena má mít muže a muž ženu, ale připustit i případy jiné,

co je vlastně zákon a jeho smyslová zakončení pravdy,

jenže my jen někteří prosíme, klečíme, toužíme a doufáme,

že ten smysl někdy možná dostihneme.