opilý

.
.
zas ta tvoje krása
přiměla mě nežvanit
krásy je víc nezaslouženě
slova smyslu bys pohledal

mozek vlaje v závěsu
smutně červeného srdce
které denně opíjíš
rohlíkem a písněmi

jaro je na zastávce
nastoupí co nevidět
já ti /mozku/ cestu vydupu
do zimy času dost
tam kde klíčí kopr
přečkáš poblouznění
.
.
.