Moskvo

Moskvo,
ty jizvo v srdci tulákově,
palčivý stesku po domově,
Proč tíhnu k tobě ve svém rově?!

Moskvo,
kdybys však znala jiskru v oku
-proud zlata ještě v horním toku-
vzala bys život svému soku.

Moskvo,
předčí tě, přísahati mohu
jen tento odkaz polobohů -
dvě oči v empírovém slohu.

Moskvo,
snad vykoupíš mě svými běsy,
které jen smutně hlavu svěsí,
neb klenot skrytý nevyděsí.

Moskvo,
z prachu tvých krčem zázrak vzkřísím.
Možná že na truc nevěřícím -
pro radost uzarděným lícím.

Moskvo,
zaštiť mě prosím smělým přáním,
přízní všech mocných, odevzdáním.
Sama ten poklad neuchráním.