Země prázdných úsměvů

Připadá mi, že jsem trochu ztratil nit,
nevím kde to jsem a kam bych měl dál jít.
Ulice pro mne tady tak cizí jsou,
v tom cizím městě jdu zemí neznámou
a samá cizí slova všude kolem zní
a srdce lidí se hluše míjejí.
Proč nikomu tu nikdy není do zpěvu
a tváře plně jsou prázdných úsměvů...?

Kam se naše láska ztrácí, kam se poděl z očí třpyt,
tváře úsměv sice vrací, jen srdce přestala bít
...přestala žít...

Jdu tímhle světem sám - zmatený poutník,
jen světla neonů tu září na chodník.
Ty odlesky šedou barvu skrývají,
o té šedé se tady šeptá potají.
Jen někdo možná doma tajně ukrývá
svou barevnou duhu a večer se dívá
a vzpomíná si na tu zemi za duhou,
snad vzpomíná na lásku vzdálenou.

Svět tak krásně obyčejný, plný snů i zklamání,
kde žádný den není stejný, život smíš vzít do dlaní
...dlaní těch dní...

Připadá mi, že jsem trochu ztratil nit,
nevím kde to jsem, ale vím, kam bych chtěl jít.
Ulice tady tak strašně cizí jsou
a já jdu zpátky do snů za duhou...
do země za duhou...