Nebeský kolotoč

Nad střechou krouží ptáci svůj nebeský kolotoč,
jsi svým vládcem, zaklepeš párkrát na zavřené dveře,
pak poklekneš a povstaneš, jsi svým zrádcem,
jsi bloudící mlha nad stromy.

Mezi bílou a černou nití volíš cesty,
stoupáš a klesáš jako nedočkavá hruď,
karty nazpět obracíš a vzdáváš se výher,
to pro modrou trávu.

Ve skále tluče tvé srdce, prohání se bystřina,
tají unavené ledy, myšlenky plují,
jak loďky na mořském plátně Clauda Moneta,
vlasy vlají na ohnivých hlavách,
jak žluté seno na stodolách.

Sedni si a poslouchej, jak zní dešťové kapky -
v rýze okapu a v tvých dlaních,
kam chytáš mrtvou vodu,
ve které se zrcadlí směr letu racků nad řekou.