Anotace: ...
Hoří naše vlasy
jak letni vatry ohňů
které jak naše vzdechy
plavou
v posekané trávě
na které ovečky
ujídají pulměsíce noci
na polštářích květů
uvědomujeme si sami sebe
i křehkost vázy bez glazury
náš smích
který posílá nás spát
když nechceme
nechat si zdát
co vlastně jsme
když protoužíme se
siluetou času
v krepovaných postelích
zbiti milováním
či jen prázdnými výčitkami
kde ohřát si dlaně
v očích bílá hříbátka
ona za to nemohou
za naše roky
za Tvoje roky
už je to tak
hoří naše vlasy
jak paty andělů
když sami sebe
hledají