Světelná cesta,
rozmazaný bod vnitřního vnímání,
jeden kůň ze sta,
převládájící úzkost z chápání.
Zelená galerie stínů,
způsob šedi nutně výrazný,
páchá hříchy v kůži z jílů,
křik známě líbezný.
Most zářící silou nicoty,
odemykaje naději couvnout,
obrazně, ve jménu nahoty,
sám rozbíjí ho dlouho.
Květiny na smrt poslané,
tahání za dlouhé vlasy,
snad město vzpoury nevzplane,
tímto na věčné časy.
to samé co předtím
výrazně jiný styl než to co tu obvykle čtu
myslím, že takovým lidem nezbývá než se ho držet, ať lidi říkaj co chtěj :-)
28.02.2010 20:08:00 | ewon