Každý sám

Jen sladká romantická lež,
nehýbej se a už klidně lež,
ať už si myslíš cokoli,
drtí nás života soukolí
a každý sám teď dál jdeme.

Ty šťastná, nejen na oko
a slzy tvé jsou zárukou,
že něco bylo, něco je,
tak proč mi nedá pokoje,
to že jsou dveře zavřené!

Já dávno ztratil správný klíč,
co bylo za nimi, je stejně pryč,
nevrátí se víc už jaro k nám,
jen dál si půjdem každý sám,
tam kam nás život popustí.

Cesty dál jsou mlhou zastřené,
mohou se protnout; ne, že ne,
však co bude dál, to ví jen Bůh,
možná máme u něj velký dluh,
možná nám jednou odpustí.