Toulky oblohou

Upřený zrak k nebi
Které nikdy není stejné
Stejně jako pocity
Promítané skrze oči
Barvy nebe před bouří
Kdy se svět zklidní
Rozvoní
A otevře všem
Co chtějí vidět dovnitř

Odlet a přílet
Lepší čas?
Lepší místo?
Lepší lidé?
Ne jen hlava si idealizuje realitu
Jako by nechtěla vidět za nehty špínu
Nedostatek vody
Nebo chudobu na ulicích periferie

Zůstali jsme sami v davu
Držíc se za ruce
A davy plynuly
Stejně jako nebe
Každou vteřinou jsme stárli
Jako ty miliony lidí okolo nás
Tlačící se na sebe
I na hledáčky svých fotoaparátů
Aby z těch krátkých vteřin
Zachytili alespoň něco

Bez šumu
Bez (b)lesku
Bez šmouh
Chtěli to mít všechno čisté
Bezbranné
A snadno čitelné

Jenže zbyly jen zachycené momenty na stříbře
Co může mít hodnotu zlata
Nebo barvu nebe při bouří