Nevěřím na svědomí,
nevěřím ani na lásku,
co srdce vždy zlomí
tomu, kdo je na provázku.
Pálím vodítka,
proklínám útulky,
Se snem zlobivého dítka,
doufám v budoucí potulky.
Jenže každá cesta tě poraní,
poškrábe drápky,
nikdo tě nikdy nebrání,
a ty nikdy netrefíš zpátky.
Nezbývá než jít dopředu,
nevěšet hlavu, prostě jít
Nedoufat, jen na odvahu trochu pít.
Ano tak to má asi být.
...Tak jak to ma byt, tak to vzdycky bude :o) a my s tim neudelame nic...jen ten prubeh muzem malinko pozmenit, nasmerovat-
01.03.2010 17:24:00 | Veru