K zbláznění

Anotace: divný pocit...

Jen chvíli, myšlenka nebo něco takovýho,
stojí mi to před očima jak stín
a pak, najednou, rozplyne se,
zničehonic, co to bylo, kde to je?

Snad připomínám Střelce srdce nemajícího,
nebo možná měl, teď už má ho míň (nebo víc),
ne jak dřív, už nikdy ho nikdo nevynese,
tam výš, kde nejsou ty krvavé boje.

Jen chvíli, nepatrný záblesk čehosi,
nebolí to, na bolest už se nehraje,
bolest už se dnes nenosí,
každého zvlášť tiše svíraje.

Jak těžkou vodu do dlaní
nabírala jsem jednotlivé časové okamžiky,
protekly mi mezi prsty znavené psaním,
nechápajíc ty vnitřnětělní výkřiky.

Jen chvíli, divný záchvěv, nebo možná dlouho,
jak kdyby se tělo chtělo samo potrestat,
asi už neví, jak říct, že má už dost toho,
já totiž taky nevím.

Jen chvíli se dlouho nevědomě raní
svými bláznivými pocity,
možná že jedině tak se uchrání
před těmi co teprv přijdou.